"Viki, vstávat!" zakřičela na mě máma.

"Ale notááák, je přece sobota" odpovím mámě znuděně.

"Dělej Viktorie!" zařve na mě.

Ano moje máma se zdá být přísná, ale je moc milá a chci se stát stejně dobrou trenérkou jako kdysi ona. Jmenuje se Helen, už si o ní slyšel? A já jsem Viki a nesnáším když mi máma říká Viktorie to fakt nesnáším. Je mi 10 let, žiji v regionu zvaném Smurf a mám si jít právě pro svého prvního pokémona.

A tady je moje dobrudružství: "Ano mami, už jdu, ale chci na cestu hodně sušenek" prohlásím vážně a s úsměvem. "Ach tak dobrá viki" řekne mi máma a začne balit muj batoch.

Po 5 minutách je vše hotové ajá jsem najezená a už běžím ke dveřím.

Máma mě obejme a ví že jsem připravena jí: "Tak papa zlato."

"Ahoj mami mám tě ráda!"

"Já tebe taky to víš.", kývnu a kráčím směrem k laboratoři profesorky Judit. Cesta je docela krátká, jen kolem 5-8 minut.

"Dobrá den paní profesorko."

"Vítej Viki, pojd zamnou."

Pokročím vpřed a v tom vidím stůl s pokédexem,pěti pokébally a třemi pokébally vystavenými opodál.

"Tak máš na výběr...Mudkipa.To je vodní typ.Potom tu je...Torchik.Ohnivý typ.A jako poslední....Treecko.Travní typ."

"Provesorka tu má moc dobré pokémony to musím uznat, ale je rozhodnuto.Mým pokémonem se stane Torchik."

"​​​Torchiiik​​​​​!!!" zajásá pokémon radostně a já příjmu pokédex, pokébally a výjdu s mým novým kamarádem ven a podívám se do pokédexu.

"Tak co tu o tobě máme. Jsi kluk a umíš Uhlíky a klovaví útok. Skvělé nechceš přezdívku?"

"​Torchiiik!!" *Anooo*

"Tak co hmm...třebaaa....eee..Čiki?"

"Torchik." *Souhlasím*

Usměju se a vezmu Čikiho do náruče a jdeme směrem k lesu, ale najednou se něco kolem nás mihhlo.

"Haloo je tu někdo??" říkám si a stisknu Čikiho, ale najednou nás něco srazí k zemi.....

Když se vzpamatuju, uvidím Mudkipa.

"Ach Mudkipe.Tos byl ty?" ¨

"Mudkip."*Jo*

"A...proč?"

"Zkoušela jsem tě ale si pořád strašpitel hahahaha." uslyším známý hlas a otočím se.

"July to není vtipný!"

July je má rivalka už od dětství.

"Ale je. Tenhle Torchik je tvuj pokémon?"

"Jo je! Závidíš?"

Hehehe. Začnu se trochu smát.

"Pche, na mého Mudkipa nemáš!"

"Fakt ne? Pojd dáme zápas."

"Ha příjmám. Mudkipe bojuj."

"Čiki ukážem jim."

Předemnou je Čiki a před July Mudkip.

"Mudkipe Bahení bombu!"

"Néé Čiki!"Čikiho bahení bomba zasáhla je celý od bahna a nic nevidí.

"Haha  a zakončíme to Vodním dělem!!"

Čiki je poražen a já  rychle vezmu Čikiho a utíkám do Pokémoního Střediška a ještě uslyším jak na mě July volá: "Jen utíkej stejně nic jiného neumíš hahaha!"

Když jsme u budovy s velkým P, jdu dovnitř a předávám Čikiho Setře Joy která s ním odejde.V tom spatřím telefoní stroj a jdu k jednomu z nich. Hodím tam peníze a vytáčím mámino číslo. V tom blikne obrazovka a  je tam máma která mě uvidí a ptá se: "Panobože drahoušku, co se stalo, že jsi tak skleslá?" Zajímá se máma.

"Ale nic jen..".

"Ale notak mě to můžeš říct."

"Tak dobrá. potkala jsem July a ona, ona porazila Čikiho svým Mudkipem." málem se rozbrečím.

"Ale pššt.Kdo je Čiki?"

"Co?Já ti zapoměla říct, že mým starterem se stal Torchik a pojmenovala jsem ho Čiki? Promin!" omlouvám se mámě.

"Ale to nic. Já už budu muset jít tak papa zlato zase zavolej ano?"

"Ano mami, papa."

Mamka zmizí z obrazovky a já uslyším zvuk, že je můj Čiki už v pořádku.Beru si Čikiho do náruče a vrátím ho radši do pokéballu. Výjdu ze střediska a uvidím pokémona, kterého jsem ještě nikdy neviděla.

"Podívám se do pokédexu" řekla jsem si.

"Budew,poupatový pokémon. Přes zimu má poupě zavřené, aby mu chlad neublížil, ale na jaře mu zase krásně rozkvete."

"Páni! Ten je krásný.Tak teď si tě chytím!"

Budew to uslyšel a kousek odskočil, aby měl dost místa na zápas.

"Tak Čiki, uhlíky!!!"

"Výborně! Budew je oslaben! A teď Klovaví útok!!"

Budew je oslaben: "Pokéballe leť!!!!"

Pokéball se kýve,kýve a najednou puk: "A je můj! Ach můj bože, to není možné, mám dalšího pokémona!" raduji se a vycházím směrem do města Eterna, abych tam vyhrála svůj prvním odznak!